- Details
-
Written by Super User
-
Category: Svědectví
-
Published: 15 April 2013
-
Hits: 5885
Dobrý den.Posílám vám jeden pravdivý příběh.V 19 letech jsem se vdala,byla to moje první veliká láska.Bylo to v roce 1989 a mojí rodiče moc nadšení nebyli.Byl pozorný,milí,hodný dělal vše proto abych byla spokojena.Brali jsme se v lednu a já byla nejštastnější žena pod sluncem.Bydleli jsme u mých rodičů ale oni si stále nenašli cestu k mému muži.Táta mi řikaval že mu nevěří.Pak jsem otěhotněla a když jsem byla v 5 měsíci začal se projevovat jeho opravdový charakter.Začalo to nevině.Nejdřív jen hádky,stačilo se usmát a byli výslechy:proč,na koho atd.Ale před lidmi když jsme někam šli to bylo až ukázkové manželství,jen jsme zavřeli dveře tak jsem byla k ničemu,ponižoval mně a psychicky deptal.Po narození dcery to bylo ještě horší,ale pokud žili mojí rodiče tak si víc nedovolil.Pak zemřela maminka,rok a pul nato táta a my jsme se přestěhovali do jeho rodného města a teprve potom začal (dnes tomu říkám)horor.Dům po mých rodičích jsme prodali,ale dodnes jsem neviděla korunu z těch peněz ani má dcera.
Pak už začalo opravdu peklo na zemi.Bití,nadávky,ponižování.Je zajímavé že to lidi kolem věděli ale nikdo nezasáhl.Policie to vyřešila vždy domluvou,poslala mně k psycholožce ale taky žádný razantní postup.
Bála jsem se chodit domů a z dcerkou která je bohužel mentálně na hranici 10 letého dítěte jsme přespávali u známe v zahradní chatce.Pokaždé jsem pak od něj slyšela odpusť bylo to naposled.Teď si asi řeknete proč jsem sním zůstala 23 let a toto všechno snášela?Ale já to dnes sama nevím,ale jediná dobrá věc je že jsem nakonec dokázala odejít.Po posledním bití mně uhodil tak že mi odrazil ledvinu,kterou mi museli vzít a teprve potom to policie začala řešit a soud mu vyměřil 5let a 8měsíců nepodmíněně.Dnes žiju z dcerkou o kterou se starám sama.Máme malej byt v nájmu,jsme na tom sice finančně hůř nemůžu ji moc dopřávat,ale už nemusí utíkat se schovat a poslouchat škaredé nadávky.Ženy se bojí v této situaci odejít,bojí se že to neutáhnou,že děti budou strádat,ale neuvědomují si že pro ty děti není důležité mít vše,ale že mají mámu která se umí smát.Já už to dnes vím!
Otázka pro paní Danu: Máte i seznam situací, které ho vedly k agresi a co vše jste zkoušela, aby agresivní nebyl, co pomohlo trochu, co nepomohlo vůbec ?
Odpověď: Je těžké psát nějaký seznam situací,bylo to stejný když jsem se na něj usmívala nebo vůbec nemluvila.K jeho agresi stačilo velmi málo.Já už jsem mněla strach když jsem jen věděla že přijde domu.Zkoušela jsem vše co podle rad muže přispět k dobrému vztahu:dobré jídlo,kupování dárku,dokonce poradnu ale k ničemu to nevedlo.Dokonce jsem ho omlouvala před lidmi že to není pravda že mně bije,že jsem uklouzla nebo si hrála z malou a ona mně bouchla apod.V mnohém co jsem prožila já vidím paní.Bartošovou.Je to fajn když vás má.Já jsem nato zůstala sama.Proto vydržte!Ona sama nato přijde že je to v jejím vztahu špatně,ale doufám že ji to nebude trvat jako mně.Moc vás zdravím a děkuji za všechny ženy a vaše stránky.
